Oprášený koníček

No kdysi to byl můj velký koníček.Už odmala mě kresba,jakákoliv docela šla,ale nikdy jsem se jí více nevěnovala,spíše jen tak ve volném čase a hlavně pro potěšení.Mou největší radostí byla ale vždy kresba tužkou,černobílá a nejlépe portréty,hlavně něco podle předlohy,z hlavy taky něco šlo,ale už to nebylo ono. Možná kdybych se tomu věnovala více bylo by to lepší.Po škole jsem tuhle svoji zálibu tak nějak odložila jak se říká „k ledu“ a až tak nějak v polovině loňského roku jsem se k ní po dlouhé době vrátila.Měla jsem ruku takovou tvrdší,ale asi je pravda, že co se jednou naučíš a obzvlášť pokud máš aspoň trochu nadání,nikdy úplně nezapomeneš.První pokusy nebyly tak špatné a tak stále občas pokračuji.Většinou kreslím pro někoho a tak to pak jde líp,ono ne nedarmo se říká,že pokud není můza,tak to nejde a já pokud nemám náladu,tak toho taky moc nevytvořím.První moje kresby jsou pouze tužkou, a to verzatilkou a použila jsem u nich i tu obroušenou tuhu na dotvoření,u posledních,jsou to Jájina,Regina a Vypravěčka,jsem už použila i úhel,tedy hlavně úhel a jsou trošku jiné.
Tak doufám že jsou alespoň některé trochu podobné a moje další tvorba už bude jen a jen lepší a třeba jednou se dopracuji i k barvám.