rezama

mišmaš

4. února 2010

No kdysi to byl můj velký koníček.Už odmala mě kresba,jakákoliv docela šla,ale nikdy jsem se jí více nevěnovala,spíše jen tak ve volném čase a hlavně pro potěšení.Mou největší radostí byla ale vždy kresba tužkou,černobílá a nejlépe portréty,hlavně něco podle předlohy,z hlavy taky něco šlo,ale už to nebylo ono. Možná kdybych se tomu věnovala více bylo by to lepší.Po škole jsem tuhle svoji zálibu tak nějak odložila jak se říká „k ledu“ a až tak nějak v polovině loňského roku jsem se k ní po dlouhé době vrátila.Měla jsem ruku takovou tvrdší,ale asi je pravda, že co se jednou naučíš a obzvlášť pokud máš aspoň trochu nadání,nikdy úplně nezapomeneš.První pokusy nebyly tak špatné a tak stále občas pokračuji.Většinou kreslím pro někoho a tak to pak jde líp,ono ne nedarmo se říká,že pokud není můza,tak to nejde a já pokud nemám náladu,tak toho taky moc nevytvořím.První moje kresby jsou pouze tužkou, a to verzatilkou a použila jsem u nich i tu obroušenou tuhu na dotvoření,u posledních,jsou to Jájina,Regina a Vypravěčka,jsem už použila i úhel,tedy hlavně úhel a jsou trošku jiné.
Tak doufám že jsou alespoň některé trochu podobné a moje další tvorba už bude jen a jen lepší a třeba jednou se dopracuji i k barvám.

16. dubna 2009

Nedá mě to abych neokometovala jeden článek na který jsem náhodou narazila.Náhodou proto,že noviny nečtu a zprávy sleduji jen občas,poslední dobou mě hodně rozčilují a tak se na ty naše hlavy ve vedení státu raději nedívám,stejně se pořád mění,ale vedou to všichni stejně a to od 10 k 5,jak se říká,no jen já bych asi dodala,že ne k 5,ale už k nule a ještě dál,zkrátka normální lidi dřou.Ale o tom nechci psát.Chtěla bych vám sem vložit článeček o hodnocení zdravotnických zařízení a taky přidám svůj komentář.Jelikož zrovínka v jednom se léčím a v druhém se léčil můj strýc,tak mluvím přímo ze života.
Takže já se léčím v Masarykově onkologickém centru,neříkám,že někdy zde nestrávím taky dlouhou dobu,ale přístup jak lékařů,tak i sester je zde opravdu na jedničku,taktéž prostředí je příjemné na to že jste v nemocnici,jednou větou shrnuto je to zdravotní zařízení fungující pro lidi a ne pro personál.
Naopak FN Brno Bohunice,no tak nebudu vám popisovat moje osobní zážitky z této nemocnice,ale popíšu jen jeden.Strýc,už v docela špatném stavu se zde léčil,léčil se s rakovinou,stejně jako já,jen ne stejný typ,kontroly měl jak na onkologii,tak na druhém pracovišti kde ho operovali,KUČOCH,je to klinika ústní a čelistní onkologie,někdy toho oběšel i víc.Při jedné takové kontrole,to už byl hodně slabý,zchudlý,zkrátka sotva se držel na nohou,jsem s ním byla na kontrole,manžel nás odvezl a jel pro naftu.Strýc po dlouhém a úmorném čekání,ale to je zde normální,přišel na řadu.Z celkového vyčerpání a ještě z nějakého malého vyšetření po odchodu z ordinace mě na chodbě přímo za dveřma ordinace omdlel.Zůstal úplně bez sebe a já samozřejmě vylekaná v prvé řadě zaklepala na sestřičku a požádala o pomoc.Ale to jsem asi neměla dělat.Sestra zavolala pana doktora co ho ošetřoval a ten se tvářil......no ani nevím jak to popsat.Nakonec mu jen chvíli zvedl nohy a poručil sestře dát mokrou hadru na čelo a odešel.Sestřička byla z toho taky taková nijaká a tak mě řekla aby jsme se posadili na chodbě na židle a počkali až to přejde,ať mu koupím colu a nebo něco sladkého a pak můžeme domů.Tak jsem tak učinila,po půl hodině se to trošku zlepšilo a tak jsme chtěli jít domů,ale.....zkrátka strýc se sesul znovu.No ale abych vás už moc nezdržovala tak po hodině ,se jim podařilo nás dostat do vstupní haly a zbavit se nás nadobro,můj dojem z toho byl "honem s ním pryč,ať nám tady neexne,to by zas bylo starostí".Jen dodám že to byl pátek a než jsme odjeli tak byly dvě hodiny odpoledne,takže pokud by zkolaboval ještě po cestě a nebo doma,tak by tam stejně zase skončil.No a takových zážitků,ne tedy stejných,jsme měli víc,jediné pracoviště které bych z toho vyloučila byla urologie,tam se chovali opravdu tak že jim jde o lidi,ale jinde........
Tak a teď ten slibovaný článek

PRAHA 9. 4. 2009 (iHNed.cz)
Průzkum ministerstva zdravotnictví s názvem Kvalita očima pacientů proběhl v listopadu a počátkem prosince loňského roku ve 27 zdravotnických zařízeních.
"Kvalita péče ve fakultních nemocnicích, psychiatrických léčebnách a dalších zařízeních zřizovaných ministerstvem dosahuje nebo se blíží velmi dobrému standardu," řekla tento čtvrtek novinářům ministryně zdravotnictví v demisi Daniela Filipiová (ODS).

"Stejně jako v předchozím šetření jsou nejvíce spokojeni pacienti z fakultních nemocnic Ostrava, Plzeň a Hradec Králové. Ze specializovaných zařízení je nejlépe hodnocen Masarykův onkologický ústav Brno, který získal nejvyšší hodnocení ze všech 27 zdravotnických zařízení," upřesnila náměstkyně ministryně Markéta Hellerová. Průzkum potvrdil, že se výrazně zlepšila kvalita tam, kde s ní při předchozím šetření byly problémy.
Nejhorší jsou psychiatrie?
Náměstkyně uvedla, že najevo vyšly i konkrétní slabiny. V nemocnicích se týkají zejména představování lékařů, nedostatku soukromí při probírání zdravotního stavu, srozumitelnosti odpovědí lékaře, zapojení do rozhodování o vlastní léčbě, čistoty toalet a sprch, doby ranního buzení, ochoty lékaře rozptýlit obavy a strach pacienta a důvěry v ošetřujícího lékaře.

V psychiatrických léčebnách se k tomu ještě přidává dojem z prvního kontaktu s léčebnou, nedostatek informací o zdravotním stavu a dalším průběhu léčby, nedostatečná úcta a respekt ze strany personálu, rychlost pomoci a nízká frekvence hovorů s lékařem.

Pacienti byli nejvíce spokojeni s péčí na odděleních nukleární medicíny, pracovního lékařství, plastické chirurgie, rehabilitace, onkologie a radiologie, hematologie, cévní chirurgie, neurologie a oftalmologie. Naopak nejhůře hodnotili péči porodnických oddělení a psychiatrie.
Tomáš Raiter za řešitele projektu upozornil, že špatné umístění porodnic a psychiatrie vůbec nevypovídá o špatném přístupu lékařů a sester. "Jde o specifické pacienty, kteří jsou ke všemu výrazně kritičtější, stejně vycházejí průzkumy spokojenosti i jinde na světě," vysvětlil.

"Získali jsme relevantní statisticky podložené informace o kvalitě poskytovaných zdravotních služeb v jednotlivých zařízeních. Management nyní může cíleně zlepšovat služby," shrnula přínos průzkumu ministryně.


Kategorizace nemocnic z pohledu spokojenosti pacientů
 
skupina A+ významně nadstandardní FN Ostrava, FN Plzeň, FN Hradec Králové, Masarykův onkologický ústav Brno, Nemocnice Na Homolce Praha
skupina A --
skupina A- standardní Ústav pro péči o matku a dítě Praha
skupina B+ mírně pod standardem FN U sv. Anny Brno, Všeobecná fakultní nemocnice Praha, FN Olomouc
skupina B pod standardem FN Thomayerova Praha, FN Motol Praha
skupina B- významně pod standardem FN Královské Vinohrady Praha, FN Brno, FN Bulovka Praha
Zdroj: ministerstvo zdravotnictví

10. října 2008

K napsání tohoto článku mě přimelo poznání jedné paní,která se stejně jako já léčila s touto nemocí v Brně v Masarykově onkologickém ústavu,byla o mnoho let starší,život se s ní nemazlil a v dobách jejího mládí stanovení této diagnózy vesměs znamenalo konec života,přesto se tahle milá a velmi energická paní nevzdala a bojuje (nevím jak právě teď na tom je,dlouho už jsem jí nepotkala) a nevzdává se i když její prognóza je velmi špatná.Jeden její výrok mě provází témeř od počátku co jsem jí tam potkala a myslím si že je v podstatě úplně pravdivý:
"V podstatě jsem úplně zdravá,nebýt toho raka."

Definice rakoviny
Jako rakovinu označujeme skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a rozšířovat se do jiných části těla, tzv. metastáze. Ke vzniku rakoviny dochází tehdy, když je genetickými nebo environmentálními faktory poškozena DNA takovým způsobem, že dojde k deregulaci buněčného dělení.
Slovo rakovina
Definici jako takovou z hlediska lékařského jsme si tu už napsali,ale význam slova jako takového pro nás pro obyčejné lidi,ne.
Pokud někdo vysloví slovo rakovina,co se vám vybaví,zkuste si to sami,zavřete oči a jen to vyslovte a co je první na co pomyslíte-ve většině případů je to smrt.
V době ještě nedávno minulé vyslovením téhle diagnózy opravdu skoro vždy vyřkli doktoři nad nemocným konečný ortel-ortel smrti.Dnes už ten ortel není tak fatální,ale pořád v mnoha případech je taky tragický,ale nemocní s rakovinou dnes už přežívají o mnoho déle než tomu bylo v dobách minulých.
Pokud se budeme dívat do budoucnosti,tak určitě lék na rakovinu bude a už tahle nemoc nebude takový strašák lidstva.
Rakovina=tabu
Už když jsem na začátku nemoci ležela v nemocnici a čekala na výsledky,tak okolo mě doktoři chodili skoro po špičkách.Zpočátku mě to vůbec nedošlo,komu taky,že by to mohlo být něco vážného,ale.........
Když mě pan doktor oznamoval moji diagnózu,velice pečlivě volil slova,i když všechny příznaky ukazovaly přimo na zhoubné bujení-tudíž rakovinu-tohle slovo zkrátka nepadlo.Tenkrát jsem nad tím vůbec nepřemýšlela,ale s odstupem času se na to dívám jinak.Lékaři,kteří nepracují přímo na onkologii tuhle nemoc znají,ale .....Zkrátka vám vše vysvětlí tak aby jste si závěr vyvodili sami,ono je to pro někoho už tak dost težké a kdyby to nahlas vyslovili,nevím možná by to mnoho z nás neuneslo.
I pro ně samotné je asi těžké to slovo vyslovit.V dobách minulých se postupně z tohohle slova stal takový strašák,že mnoho lidí je ani nedokáže vyslovit.Už tím že je vysloví jsou na tom psychicky špatně.
Ale rakovina není tabu,ona zkrátka a dobře existuje a existuje všude okolo nás.
Není dobře že se o ní nemluví,proto taky nemocní jsou na tom vetšinou psychicky špatně.Každý nemocný přece potřebuje informace a jak vám někdo má dát informace,když ani nemůže vyslovit název vaší nemoci.Vždyť to ale není hanba,být nemocný,mít rakovinu,spíš bych řekla,že nemocní musí mít sílu a hodně odvahy bojovat,bojovat pevně a hlavně hodně dlouho,protože tenhle boj je jak se říká "běh na dlouhou trať,takže každý kdo bojuje musí být hrdý na to jak to dokáže zvládnout a pyšný na vše co přestojí a vytrpí.
O rakovině by se mělo víc mluvit,nemocní by nebyli tak traumatizovaní už jen při vyslovení diagnózy.Vždyť přece taková cukrovka,vybaví se někomu při jejím vyslovení smrt,ne!No a kolik lidí na ní taky zemře,nebo na komplikace s ní spojené.Takových nemocí je spousta a nejsou takovým tabu jako rakovina a taky nejsou takovým strašákem.
Závěrem
Abych to zkrátka nějak ukončila.Vylívám si tu srdíčko,určitě se to někomu nebude líbit,ale nemusí to přece číst.Chtěla bych vyjádřit svoje rozhořčení nad tím jak se někteří lidé,a je jich pořád hodně,staví k nemocný s rakovinou.Zkrátka jsou to smrtelně nemocní lidé.Pravda,jsou to smrtelně nemocní lidé,ale taky mohou žít daleko déle než zrovínka ten co se na ně dívá a neví jak s nimi má mluvit.Vždy to neznamená smrt,dnes už jsou účinné léky které ji buď zpomalí,nebo zastaví,někdy i vyléčí.Právě z těchto pohnutek spousta pacientů o své nemoci-rakovině-nemluví a drží vše v sobě a to pro ně není taky dobré.Oni potřebují sílu na svůj boj a ne se ještě schovávat.Oni zkrátka potřebují si zvyknout hlavně na to slovo -rakovina- a pak bude vše lepší.Pokud to přijmou a naučí se s tím žít tak se jim bude lépe bojovat a jejich skóre v jejich boji bude o mnoho lepší.
Takže všichni co bojujete s rakovinou,nestyďtete za ni a nebojte si přiznat že máte rakovinu a taky se nebojte to slovo vyslovit a říct nahlas,bude se vám líp bojovat!!