Pohádka....
4. září 2010 upraveno!
Pohádka
Žili byli děd a babka v malé chaloupce na kraji vsi u lesa. Nikdo nevěděl, jak tu žili dlouho, byli tu prostě odnepaměti. Vstávali za úsvitu a spát chodili se slepicemi. Měli se rádi, měli rádi lidi i zvířata kolem sebe i celý boží svět. Každý den děkovali Bohu za všechnu tu krásu, kterou jim posílá. Nemoci jako by se jim zdálky vyhýbaly. Když lidé nedali na jejich rady, onemocněli. Ale když s pokorou přišli, s prosbou o pomoc a upřímnou snahou napravit se, staříci jim vždy pomohli najít, kde udělali chybu a i bylinky na pomoc přidali a jako by jim svým přátelským pohledem a pohlazením srdce rozehřáli, mysl povzbudili, sílu dodali, každý od nich odcházel s nadějí a odhodláním uzdravit se.
Přešly roky - svět se začal měnit. Do polí vyjely těžké stroje, v lesích zazpívaly motorové pily a nad tím vším se objevila práškovací letadla. Čmelák si chodíval k babičce stěžovat, srnka onemocněla, potok se zakalil, tráva žloutla, stromy ztrácely jehličí, ale lidi ze vsi jako by očarovala zlá víla (civilizace) - nic neviděli, jejich životní příběh je přestal zajímat. Zato vymyšlené příběhy "hrdinů" z obrazovek televizorů jim začaly brát dech. Do kraje se začal vkrádat neklid, hádky, závist, nenávist. Bohu už neděkoval nikdo za jeho lásku. Na jeho místo se v srdcích lidí usadilo sobectví - "láska" jen k sobě, sebeláska. Kde se ztratí láska, onemocní srdce a začnou nemoci.
Onemocněla země, voda, vzduch, zvířata i lidé. Přestali lidé chodit do chaloupky pod lesem na radu. Začali věřit televizním reklamám vědců a "odborníků". Co takový starý nevzdělaný děd s babkou mohou vědět o tom, jak se má žít? A tak se z výklenků v domech vytratily pytlíky s třezalkou, mateřídouškou a dobromyslí. Objevily se spreje, šampony, gely a kondicionéry a tablety, kapsle a pilulky. Z města za kopcem sem začal přicházet divný štiplavý vzduch, nebe se zatáhlo - a přišel do té doby neznámý host - KAŠEL.
Časem vyrostla ve městě veliká továrna na výrobu léku proti kašli. Byl to zvláštní lék - vyráběl se z krve a potu lidí. A lidé ze vsi začali dávat svou krev a pot na výrobu léku proti kašli, ale byl velmi drahý, protože se muselo zaplatit všem těm vědcům, technikům, dělníkům a administrativním pracovníkům, kteří tak dobře pracovali na výrobě tolik potřebného léku na záchranu lidstva. A jak vědců přibývalo, lék zdokonalovali a byl čím dál dražší, až lidé z vesnice, z jejichž krve se vyráběl, si ho už sami nemohli koupit - vždyť už stál sto zlatých.
A tehdy se babka posadila před bránu továrny a začala nabízet dobrou radu a pytlík bylinek proti kašli za jeden stříbrný. Lidé jako by se začali probouzet z těžkého snu. Někteří začali poznávat babku a začali se řídit její radou. Začaly k ní chodit zástupy, ale netrvalo dlouho a objevil se úředník. "A co ty babko, tady se živíš? Máš na to od nás licenci? Máš na to vůbec vzdělání? Platíš ty vůbec daně? Ty se tu nedovoleně obohacuješ. Ty obelháváš poctivé lidi. Využíváš tu jen placebo efektu a šíříš nevědecké názory. Ty…Ty…Ty…v našem demokratickém zřízení tohle my trpět nebudeme. Máš od nás zákaz podnikání a dostaneš od nás pokutu za nezákonnou živnost a … a … a …"
Toho dne se někam ztratili děd i babka. Zmizela i jejich chaloupka (les zmizel už dříve), nikdo nevěděl kam.
Zůstala jen továrna na lék, který už nepomáhal, a lidé, kteří kašlali a kašlali, a jestli neumřeli, tak tam kašlou dodnes.
Vladimír Vogeltanz - z knihy Co s doktorem - cesta etikoterapie
Průvodci
1. září 2010 upraveno!
Před pár měsíci jsem zašla do jednoho knihupectví a "potkala" tam další zajímavou knížku - ANDĚLÉ V MÝCH VLASECH. A dnes mě napadlo představit ji alespoň trochu ve svém deníčku.
Cituji z přebalu knihy:
tato kniha je určena všem, kteří se zamýšlejí nad záhadami ležícími mimo každodenní skutečnost nebo pochybují o existenci posmrtného života. Představuje jímavé a hluboce podnětné putování do neviditelného světa.
Lorna Byrneová vždy vídala anděly, co jen její paměť sahá. Když byla ještě malá holčička, myslela si, že tyto bytosti z jiného světa, které ji neustále provázejí, vidí každý. Ale její ne zcela normální chování bylo v očích dospělých znakem mentální zaostalosti. Dnes za ní přicházejí trpící a nešťastní lidé z celého světa pro útěchu a její léčitelské schopnosti....
.....Právě v tuto chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky - a nesejde na tom, jestli tomu věříte nebo ne - máte vedle sebe anděla. Je to váš strážný anděl, který vás nikdy neopouští. Každý z nás dostal dar, jakýsi štít ze světelné energie. Součástí úkolu strážných andělů je chránit nás tímto štítem.
Před Bohem a anděly jsme si všichni rovni, všichni si zasloužíme ochranu, všichni máme nárok na péči a lásku; a nezáleží na tom, co dobrého nebo zlého si o nás ostatní myslí. Když se na někoho zadívám, opravdu vidím kolem něho ten štít; je to jako energetické pole. Strážný anděl hlídá vaše tělo i duši. Byl vám přidělen ještě dříve, než jste byli počati, a když jste potom rostli v matčině lůně, byl stále s vámi. Chránil vás, když jste se narodili, a neopouští vás ani na okamžik. Je s vámi, když spíte nebo jste v koupelně, neopouští vás ani na chvíli - nikdy nejste sami.
I v okamžiku smrti vám bude strážný anděl po boku, aby vám pomohl přejít do jiného světa...
Lidské bytosti jsou mnohem víc než pouhé tělo, a jakmile si to uvědomíte, jakmile uvěříte, že máte duši, obnoví se i vaše spojení s anděly.
z knihy ANDĚLÉ V MÝCH VLASECH
Barvičky napoví...
7. srpna 2010
Co je aura je asi zbytečné popisovat, protože v dnešní době už tohle není věc neznámá.... Ty nádherné barvičky, které máme okolo svého těla vypovídají všechno o nás, o naší povaze, možnostech, zdraví a spoustě dalších věcí. Je to jedna z možností, jak se o sobě dozvědět něco více. Ale lidí, kteří auru u druhých vidí je málo, takže jsem přemýšlela, jak zjistit informace o těch mých "světýlkách".
Už před pár lety jsem četla o knížce od Barbary Bowers - Jaké barvy je tvá aura?, ve které si může pomocí testu zjistit každý z nás, jakou barvu má část aury, která je nejblíže tělu a ve které jsou "zakódovány" informace o naší dušičce podobně, jako např. v DNA pro tělesnou stránku naší osoby. Tenkrát se mi ale zdálo, že to není zrovna moc spolehlivý a důvěryhodný způsob, jak tohle zjistit a knížku jsem si nekoupila. Až nedávno jsem byla v obchodě a jenom v rychlosti se mrkla na pár knížek. A shodou okolností, aniž bych si uvědomila, že je to právě ta knížka, kterou jsem kdysi "zavrhla", jsem ji koupila a až doma jsem přišla na to, že je to "ona". Nicméně když už byla koupená, zkusila jsem onen test a stále ještě s nedůvěrou jsem si našla tu svoji barvu. A byla jsem opravdu překvapená, jak moc to všechno "ladí" a zapadá do toho ostatního, co už vím nebo co jsem naopak zatím dost dobře nechápala a po přečtení té "mé" barvy jsem uviděla další souvislosti a pochopila všelijaká "proč" do té chvíle nejasná. Jsem ráda, že se tahle knížka nakonec ke mně dostala a pomohla mi zase o něco lépe porozumět té mojí dušičce, a nejenom mé, své barvy si zjistili i další členové naší rodinky.....
další články
Nejnovější fotografie v mé fotogalerii