Sajrajtova pálivá směs

17. července 2010

Před chvílí jsem si dělal test na Facebooku. Jestli přijdu do pekla. Smějte se, jak chcete - i já vím, jak ty testy jsou stupidní.. Ale zrovna v tomhle testu byla spousta zajímavých otázek k zamyšlení. Například, jestli jsem v posledních 24 hodinách někomu pomohl.. nebo jsetli jsem v životě kradl.. jestli je mi bližší laskavost nebo nenávist. Vyšlo mi jasné peklo..

Dnes odpoledne jsem znovu potkal bílé kotě. Přesněji jeho tělesnou schránku. Nevím, co bylo příčinou jeho smrti, nepovedlo se mi to zjistit. Ale záleží na tom? Zkrátka je po něm.. A víte, kdo měl šanci tomu zabránit? Kdo měl příležitost s tím něco udělat? Ukažme si prstem.. 

Šel jsem ho alespoň zakopat do lesa. Udělal jsem mu i křížek, ale nevím, jestli to pomůže. Křesťané totiž tvrdí, že zvířata nemají duši. Škoda. Pokud mají pravdu, kde teď kotě je? Vrátilo se do lůna matky přírody? Ať je to jakkoliv, i kdyby šlo do nebe, může mi to být jedno - už se neuvidíme. Protože já mám lístek do pekla předplacený.

12. července 2010

Dnes jsem potkal bílé kotě. Bylo na zídce za plotem, ale zoufale se ke mě snažilo dostat. Nakonec se protlačilo nějakou skulinkou a skočilo mi rovnou na rameno. Sundal jsem ho dolů a pořádně si ho prohlédl. Malé, nedávno narozené a pohublé. Očíčka celá uplakaná od sluníčka. Potřebovalo by je vykapat a umýt.. jenže to nikdo neudělal. Protože kotě nemělo domov. Sledoval jsem, jak se potlouká kolem po ulici, bez cíle, jak nemá kam jít. Běhalo ke všem lidem, doufalo, že ho někdo pohladí, nakrmí.. vykape mu očíčka a pomazlí ho. Jenže to nikdo neudělal.

Nevím, jak kotě přišlo o svůj domov, ale cítím se stejně. Taky chci pomazlit.. Smutné je, že i kdbych chtěl, nemohu si to kotě nechat, nemám ho kam dát. A tak jsme nakonec odešli každý svou cestou beznaděje, která nikam nevede.

26. června 2010

Děda opět v nemocnici, jeho stav byl kritický a vyhlídky na uzdravení nulové - nepřežil by léčbu. Vzal jsem si to nejveselejší a nejbarevnější oblečení a vypravil se za ním na návštěvu. Moc mne nevnímal. Byl v polospánku, jen jednou otevřel oči a řekl mi "nazdar!" Tónem, spíš překvapeným, jako by mne potkal někde, kde by mě nečekal. No.. koukal jsem, jak spí, postavil jsem mu origami.. A druhý den večer zemřel. Dnes v Noci.

Chtěl jsem mu přinést čtyřlístek. Většinou jich během chvilky dovedu najít hned několik, tentokrát jsem ho hledal půl hodiny a nic. Žádné čtyřlístky už se pro mého dědu neukázaly. Bral jsem to jako znamení, i když mi to bylo prostě líto. Poskládal jsem mu origami, které jsem namaloval na nezvyklé barvy. Posvátný jeřáb většinou nosí přání brzkého uzdravení, tenhle nesl přání dobré a bezbolestné smti. Jak smutné! Kam až to muselo zajít? Přání se mi vyplnilo, neměl bych být rád? 

Člověka napadá, zda by se neměl v sedmdesáti prostě zastřelit, aby si proces umírání odpustil. Jenže já bych byl vážně nerad, kdyby se děda býval zastřelil. Já ho mám rád! A chtěl bych, aby tu s námi ještě zůstal.. je to sobecké? Přál jsem si jeho uzdravení kvůli sobě? Protože ho mám rád a chci s ním být? Mluvit? Chodit po zahradě? Po lese?

Teď už je na všechno pozdě. Ale rozešli jsme se v dobrém a jeho život byl vážně dobrý. Přál bych si toho stihnout tolik, co on. Nikdy se nezsatavit, pořád objevovat nové věci. Asi si prostě hledám důvody, které mi tu událost zlehčí.. Nedávno jsem ho ujistil, že se o sebe dokážu postarat a že to tady na světě zvládnu.. Že si poradím. Děda byl rád. Když mi zemřel otec, to on mě dával dohromady, on byl mojí největší oporou. A myslím, že se mu to povedlo. Děda mi popisoval, jak se ve snách prochází borovým lesem jeho mládí. Rozmlouvá s mým tátou a všechny stromy vidí naprosto detailně, jak se kývou ve větru.. Tak snad tam je, snad se tam vrátil a čekají tam s tátou na nás..

	Fotka | Vložena Ukončit prohlížení